Znalec vín > Hesla od R > Rakousko

Rakousko

Rakouské vinařství má dlouhou a bohatou historii, ve které mnohdy velmi intenzivně ovlivňovalo nejen vinařství na Moravě, ale i ve střední Evropě. Réva vinná se na jeho území pěstovala již dlouho před naším letopočtem a prokazatelně se z ní víno vyrábělo s příchodem římských legií na Limes romanus. Ve volné chronologii lze historii rakouského vinařství vidět takto:

10. – 9. stol př. n. l.

Nálezy z doby bronzové svědčí o tisícileté vinařské tradici v Traisentalu a Weinviertelu ve městě Stillfried an der March. Semena hroznů, která se tam nacházejí, lze jednoznačně přiřadit k druhu Vitis Vinifera, a představují tak jeden z nejstarších nálezů svého druhu ve střední Evropě.

700 př. n. l.

Keltové a pravděpodobně již Ilyrové pěstují kulturní révu, hroznová semínka pěstovaných hroznů Vitis vinifera se jasně nacházejí na keltském pohřebišti z doby halštatské ve vinařském městě Burgersko-Zagersdorf.

1. stol př. n. l.

Římané zahájili systematickou formu vinařství ve střední Evropě; důkazy lze najít v Podunají (v dnešní vinařské oblasti Carnuntum), kolem Neziderského jezera, v jižním Burgenlandu a v jižním Štýrsku poblíž Flavia Solva.

276  – 282

Římský císař Marcus Aurelius Probus, výslovně zrušuje zákaz pěstování vinné révy severně od Alp vydaný císařem Domitianem a povzbuzuje jeho armádu k výsadbě nových vinic v panonské oblasti.

482

Římský historik Eugippius v biografii svatého Severina uvádí, že Severin se před svou smrtí stáhl na místo „qui ad vineas vocabatur“, tj. na vinice. Předpokládá se, že se tyto vinice nacházejí v oblasti Mauternu, na pravém břehu Dunaje naproti města Krems, ale podle jiných zdrojů v Heiligenstadtu nebo Nussdorfu ve vídeňské čtvrti Döbling.

488

Římané se nakonec vzdali své vlády nad bývalou provincií Noricum. V následném zmatku „Stěhování národů“ jsou rakouské vinice z velké části zničeny.

795

Karel I. Veliký vydává svůj „Capitulare de Villis“, který obsahuje mimo jiné podrobné informace o vinařství, péči o víno a vinařském ediktu (zákonu). V rámci karolínské kolonizace je ve východní části Franské říše udržitelně podporováno vinohradnictví. Mimo jiné je zaveden vinohradnický registr a je provedeno hodnocení a úprava velkého počtu odrůd vinné révy. (V rámci tohoto ediktu mimo jiné také příkaz ke klučení révy typu „Hunnic“ – pozn. Znalecvin.cz)

890 – 955

Vinařství trpí ztráty kvůli nájezdům Maďarů.

10. – 12. stol.

Cisterciáci přinesli burgundskou vinařskou kulturu do Rakouska, nejdříve pravděpodobně do opatství Heiligenkreuz a panství Thallern v Thermenregionu. Na Dunaji začaly rekultivovat říční údolí hlavně bavorská diecéze a kláštery, například založení terasových kultur ve Wachau. V té době vinice pěstovaly kláštery, jako jsou bavorská opatství Niederaltaich a Herrieden, kláštery Tegernsee a Metten a kláštery Freising, Passau a Regensburg, stejně jako salcburský arcibiskup, z nichž některé jsou dodnes v provozu.

1170

Když bylo sídlo Babenbergů přemístěno do Vídně, došlo také k rozmachu vinařství v novém hlavním městě. Nyní mohou občané Vídně také získávat vinice, které v té době zabíraly velkou část vnitřních obvodů.

1359

Rudolf IV. vybírá desetiprocentní daň z nápojů pod názvem Ungeld. Kromě toho musí majitelé nahradit těžební práva a vybírá se velké množství mýtného, ​​které si města a panovníci účtují za dovoz a tranzit vín.

15. – 16. stol.

Plocha vinic dosahuje svého největšího rozsahu v historii Rakouska; vinice se táhnou podél Dunaje do Horního Rakouska a ve Štýrsku do Semmeringu, ale vinařství je rozšířené také v Salcburku, Korutanech, Tyrolsku a Vorarlbersku. Výměra vinic byla pravděpodobně 3x větší než v dnešní době.

1524

Maďarská královna Maria uděluje vinařům města Rust privilegium označit víno ve svých vinných sudech značkou „R“ jako ochranu původu.

17. stol.

Vinařství je silně omezováno náboženskými válkami, tureckými obléhání, vysokými daněmi a rozmachem piva.

1681

Za 60 000 guldenů a 500 věder vína si město Rust kupuje titul královského svobodného města.

18. stol.

Vinařství je opět silně propagováno za vlády Marie Terezie (1740-1780) a jejího syna Josefa II. (1780-1790). Do tohoto období spadají také počátky vědeckého zkoumání a aplikace výsledků do vinařství v Rakousku.

1784

Oběžníkové nařízení Josefa II. ze dne 17. srpna 1784 umožňuje každému „prodávat nebo servírovat jídlo, víno a ovocný mošt, které sami vyrobili, kdykoli během roku, jak, kdy a za jakou cenu chtějí“. Je tedy předchůdcem slavného nařízení Buschenschank, které umožnilo Heurigen a Buschenschänk zavést v Rakousku.

19. – 20. stol.

1860

August Wilhelm baron von Babo zakládá vinařskou a ovocnářskou školu v Klosterneuburgu, která se stala součástí státní správy v roce 1874 a od roku 1902 je držitelem titulu vysoké školy pro vinařství a ovocnářství. Podle tohoto modelu bude v celé monarchii vytvořeno velké množství podobných institutů (např. 1872 Maribor, 1873 Valtice). Vyšší federální vysoká škola pro vinařství a pěstování ovoce v Klosterneuburgu je dnes nejstarší vinařskou školou na světě.

19. stol.

V roce 1850 se rakouských vinicích poprvé vyskytlo Oidium (padlí ) a v roce 1878 Peronospora (plíseň révová). Zavlečení fyloxery (mšička révokaz) od roku 1872 dále ničilo vinařské kultury v Rakousku.

1890

Ludwig Hermann Goethe přebírá vedení Zemědělského svazu na ochranu rakouského vinařství a vydává průkopnickou historii vinařství v našich zeměpisných šířkách, kde jsou pečlivě zdokumentovány nejdůležitější původ a odrůdy vinné révy.

1907

Vstupuje v platnost první rakouský zákon o víně, který mimo jiné uvádí povolená opatření pro ošetření vína a zakazuje výrobu umělého vína (druhák).

1918

Po rozpadu habsburské monarchie se oblast vína v novém malém rakouském státě zmenšila z přibližně 48 000 hektarů před první světovou válkou na přibližně 30 000 hektarů ve 30. letech .

1922

Profesor Friedrich Zweigelt, pozdější ředitel vyššího federálního vzdělávacího a výzkumného ústavu pro vinařství ovocnářství a zahradnictví v Klosterneuburgu v Dolním Rakousku, kříží odrůdu SvatovavřineckéBlaufränkisch a vytváří tak nejdůležitější novou rakouskou odrůdu Blauer Zweigelt (Rotburger).

1936

Nový federální zákon o regulaci vinařství, který zakazuje zakládání nových vinic a výsadbu přímých producentů, je třeba považovat za typický příklad zemědělské politiky první republiky, která se vyznačuje silnými protekcionistickými tendencemi.

1950

Průkopník vinařství Rohrendorfer Lenz Moser publikuje své základní dílo „Vinařství kdysi jiné“, které deklaruje válku s tradičními metodami vinařství. Pouze zavedením tzv. Vysoké kultury je možná mechanizace a racionalizace vinařství a také nárůst množství. Na konci 50. let se tento způsob pěstování vinné révy ve střední Evropě skutečně ujal (Maďarsko, Slovinsko, Československo aj.). V osmdesátých letech bylo tímto způsobem založeno více jak 90 procent vinic.

1985

Cyklický pokles cen objemových vín a padělání vín diethylenglykolem vedlo k takzvanému „skandálu s vínem“. Výsledkem bylo, že vývoz klesl téměř na nulu. V reakci na to byl zaveden nový přísný vinařský zákon, který mimo jiné vyžaduje úplnou dokumentaci zásob vína.

1986

Společnost Austria Wein Marketing GmbH (ÖWM) byla založena za účelem cílené propagace image a prodeje rakouských vín.

1991

S Rakouskou vinařskou akademií vzniká mezinárodní mezinárodně uznávané školicí středisko s velkým počtem vzdělávacích programů v němčině a angličtině. Každý rok se více než 15 000 lidí účastní více než 750 seminářů Rakouské akademie vín. Akademie vín se tak vyvinula v největší německy mluvící institut pro školení vín.

1995

Po vstupu Rakouska do EU byl také zesouladněn rakouský vinařský zákon s evropskými normami.

2000 – 2008

Zavádějí se opatření strukturální politiky podporovaná EU, která se týkají jak podpory vinařských podniků, tak klučení a přeměny vinic.

2001

Zřizují se regionální vinařské výbory složené z klíčových představitelů vinařského průmyslu v příslušné oblasti. Jeho hlavním účelem je zlepšit koordinaci prodeje (např. prostřednictvím standardních smluv o správě nebo kvalifikačních opatření), rozvoj typických regionálních vinařských stylů a úzká spolupráce s ÖWM za účelem marketingu a umístění oblasti. Práce regionálních vinařských výborů je sledována a koordinována Národním vinařským výborem.

2003

Díky Weinviertel DAC (první ročník sklizně 2002) přichází na trh první apelační víno, kontrolovaného původu, ve formě suchého, regionálně typického vína z odrůdy Veltlínské zelené.

2003 – 2020

Proběhl hlavní proces „přestavby“ rakouského vinařství, to znamená plynulý přechod z germánského typu zákona na románský typ (apelační). Během tohoto období včetně první Weinviertel  DAC je v současnosti v Rakousku 16 oblastí s povolením používat kontrolu původu systémem DAC. Zatím byla ustavena poslední DAC v r. 2020 a to Wachau DAC. K úplné přestavbě rakouského vinařského území chybí již pouze dvě oblasti: Thermenregion a Wagram v Dolním Rakousku. V současném přechodném období platí v Rakousku dva systémy kontroly jakosti, či původu vína, nový apelační systém dle řady průzkumů získává větší a větší podíl trhu s vínem.

Zdroj: www.oesterreichwein.at, https://de.wikipedia.org/wiki/.

Poslední revize hesla: 2020


Dověděli jste se něco nového? Podělte se o to s přáteli:

Chcete ochutnat výjimečné víno? Znalec vín nabízí výběrový prodej špičkových vín.