Dagmar Kopečková Budínová

Dáša Kopečková je se svojí matkou a sourozenci spolumajitelkou a ředitelkou Vinařství Moravíno Valtice. Svým příběhem se vymyká z ustálené šablony rolí žen vinařek, které spojili svůj profesní život s vínem. Jsou většinou majitelkami menších vinařství nebo ve velkých společnostech zastávají nějakou dílčí funkci. Dáša, přestože byla cíleně svým otcem Ludvíkem Budínem připravovaná na dřívější či pozdější převzetí vedení rodinného vinařství Moravíno, spadla po předčasném úmrtí svého otce prakticky rovnýma nohama, jako velmi mladá, do nejvyšší managerské funkce společnosti. Moravíno svou výrobou kolem 250 tis. lahví ročně, umísťovaných, až na malé výjimky, v gastru a korporátním segmentu trhu, není určitě žádným malým vinařstvím nebo výrobcem jednodušších vín do sítě marketů. Jedná se o jednu z nejlepších a nejprodávanějších vinařských značek ČR na trhu. Vína z Moravína dosáhla, mnohdy i vícekrát na všechny prestižní championy z republikových, ale i mnohých zahraničních soutěží.

Dáša se narodila v r. 1993 ve Valticích, kde absolvovala základní školu, v jedenáctém roku maturovala na soukromém gymnáziu v Brně se zaměřením na chemii a biologii, což později pravděpodobně určilo její odbornost technologa výroby vína. Po maturitě nastoupila na obor chemicko-technologický na VUT v Brně. Po zahájení studia na VUT zjistila, že zdejší obor je na ni až příliš technický a v r. 2013 přešla na MZLU, Zahradnickou fakultu do Lednice, obor vinohradnictví. Po pětiletém studiu v Lednici absolvovala rovněž doktorandské studium. Během studia navázala výborné vztahy se zdejšími učiteli, například s profesorem Pavlouškem spolupracuje do dneška.

V dětství neměla vysněné povolání jako jiné děti, které by ji k profesi směrovalo. Na otázku, co ji přivedlo ke studiu a potom k profesi vinařství? Dáša odpovídá: „Prakticky od malička formoval můj vztah k vinařství otec, který založil Vinařství Moravíno hned v ranných devadesátkách. Jako dítě jsem nevnímala úplně rozdíl mezi tím, jestli je vinař nebo jiný podnikatel, ale vzpomínám si, že do žákovské knížky v základní škole jsem uvedla do kolonky povolání tatínka enolog, maminku jako zdravotní sestru. Takže už od dětství jsem vnímala že otec je zaměřený na vinařství. Tím, že začínal vinařství budovat bez vinic a všechno musel nakupovat, musel se otáčet jako zdatný obchodník, to možná ve mně vyvolávalo také pocit, že je podnikatel typu třeba obchodníka.“

Nejvíce si uvědomila svůj vztah k vinařskému oboru nástupem na Zahradnickou fakultu v r. 2013, zde začala vnímat, zejména od spolužáků ten moment, kdy se většina z nich chystala na převzetí rodinných vinařství. Rovněž si také uvědomila svoji odpovědnost ke studiu, a to, jak se obor rychle posouvá vpřed. Chtěla nasbírat co nejvíce vědomostí a znalostí, aby až začne působit v Moravínu s něčím přišla a byla schopná otci v některých věcech kontrovat. Uvědomovala si zároveň, že pokud bude dělat vše jako on, vystačí s tím jenom do nějaké doby. Po studiu vysoké školy nechtěla nastoupit hned na plný úvazek do rodinného vinařství, ale nechala si nějakou dobu na vycestování do zahraničí za zkušenostmi. Takže první oficiální styk, i když ne úplně pracovní, s reálných provozem rodinného vinařství byl v r. 2019, kdy zde začala vykonávat činnost nutnou pro svoji doktorandskou práci. V provozu firmy byla v průměru tři dny v týdnu a mezi tím ještě vykonávala studijní stáž ve vídeňském Thunu, kde dělala část výzkumu v rámci vědecké práce. Následně ještě zahájila vědeckou stáž na Novém Zélandě, ale z důvodů covidové pandemie ji musela přerušit.

Na otázku, jaké téma nebo vinařská problematika byla nebo je pro ni oblíbená odpovídá Dáša následovně: „Baví mě všechno, všechno, co dává smysl. Všechno, co začíná ve vinici a končí ve vinařství. Baví mě ta dějová linka, ta plynulost, všechno sledovat a koordinovat. Všeobecně mě baví také pracovat s daty a samozřejmě se zajímám o aktuální témata. Necítím se z mého hlediska víc vinohradníkem, technologem, obchodníkem, marketérem nebo jiným odborníkem. Myslím, že mojí nejsilnější stránkou je umět vysledovat moment, kdy se něco zadrhne a tehdy do toho vstoupím a problém odstraním, nevnímám to tedy nějak úzce oborově. Otec mě v první fázi mého nástupu nijak metodicky do provozu společnosti nezasvěcoval, víceméně mě nechal dělat můj výzkum, ale dobře si asi uvědomoval že atmosféru a chod moderního vinařství nasaji tak nebo tak. V době studia jsem pracovala externě pro jednu grantovou agenturu zaměřenou na dotace do zemědělství. Nabídla jsem otci, že na relativně rozsáhlý program výsadby vinic Moravína ve Valticích mu obstarám dotaci. To se podařilo, byl to vlastně můj první praktický kontakt s reálným provozem firmy a hned úspěšný. Po nástupu do zaměstnání v Moravínu, jsem dostala na starosti několik projektů. Otec byl velký vizionář a pouze nastiňoval co nového se bude dělat. Takže když na konci roku 2024 zemřel a hned od nového roku 2025 na mě spadla tíha řízení celé společnosti, byla jsem trochu bezradná. Bylo vlastně dobře že mě otec nechal takovou volnost, zejména v řešení projektů. Kdyby se ke mně choval jako k zaměstnanci a úkoloval mě, asi bych nedokázala být hned od počátku tak samostatná. Musela jsem se naučit řešit problémy sama a tím se naučila být do důsledku zodpovědná.“

Rok 2025 byl pro mladou ředitelku společnosti velmi těžký, uvědomila si, že minimálně půl rok musí nechat všechny procesy nechat běžet tak jak jsou, zaběhnuty, případně potom přemýšlet co změnit a vylepšit. Co se týká portfolia výrobků a stylu vín byla s otcem zajedno, a to byla výhoda. Neměla tedy ani v plánu nějak razantně měnit tvář firmy. Nebylo by to, zejména v dohledné době ani logické, když výrobky mají svého stálého zákazníka a jsou i v dnešní době, pro vinaře krizové, dobře prodejné. Zatím jediné provozní úpravy dostal styl řízení, kdy ženský element má rád všechno naplánované a předvídatelné dopředu. Což v Moravínu nebylo úplně zvykem a hranice procesů neměly úplně své mantinely. To je asi jediné, co si Dáša myslí že je rozdílné v ženském a mužském přístupu k výrobě vína. Jinak nevnímá a ani necítí ve společnosti třeba jiných vinařů, že by se na ni někdo díval jinak jenom proto že je žena. Tímto se lehce vyrovnává s otázkou genderu ve vinařství. Přesto (a možná je to jenom dojem autora těchto řádků) při vstupu do Moravína dýchne na návštěvníka jakýsi pocit klidu a uspořádanosti. Asi jako když vstoupí návštěva do domácnosti, která žije v pohodě a souladu partnerů. Samozřejmě že pořádek a uklizenost v tomto vinařství byla vždy, ale jakási ženská energie zde nyní určuje zvláštní klid a pohodu.

Na otázku, jaké má Dáša vize do budoucnosti a čeho by chtěla ve vinařském oboru dosáhnout, odpovídá: „Na tuto otázku je pro mě ještě velmi brzy, tím že jsem spadla rovnýma nohama do této situace a nejhorší dobu jsem prožila z mého pohledu bez ztráty kytičky je pro mě velmi uspokojující. Nyní kdy ty pomyslné otěže držím vcelku pevně v rukou samozřejmě začínám přemýšlet co dál? Určitě něco vymyslím, ale jak je pro mě vlastní, pokud bych měla definovat dlouhodobý cíl, musím si to pořádně promyslet a naplánovat. Zatím plánuji pouze na šest měsíců dopředu, a to pouze ekonomické cíle. Co se týká nějakých změn v technologii nebo vývoje nových výrobků do toho se pustím až budu mít na to prostor.“

Na otázku, jestli když je žena vyrobí řadu speciálního vína pro ženy: Dáša odpovídá: „Tak upřímně, taková věc mě nenapadla, můžu o ní přemýšlet. Raději bych asi vyrobila víno, které si žena užije s partnerem. Co se týká speciální technologie pro výrobu vína určeného širšímu okruhu spotřebitelů jsme se zamýšleli ještě s otcem, potom ale převládly jiné starosti. Určitě se k tomuto tématu v budoucnu vrátím.“

Jako osobu profesionála ve vinohradnictví a vinařství Dášu mrzí fakt, že víno je nejvíce zatíženým nápojem, který podléhá různým parametrickým měřením. Stále se podávají hlášení, kolik se vysázelo révy, kolik vyklučilo, kolik se sklidilo, vyrobilo, prodalo, přivezlo, odvezlo a spousta jiných parametrů, které pořád někdo sleduje a vyhodnocuje (možná). „Chápu, že toto téma je více politické než třeba ekonomické a jako vinaři na něho nemáme vůbec žádný vliv. Takže čím více budeme měřit, kolik je ve víně kyselin, kolik cukru kolik všeho jiného a podávat ještě více dalších hlášení, možná že nám uteče ten důležitý moment a neopakovatelný vjem, který nám víno dává. Sama na sobě vím, že dojem z vína je závislý na subjektivním pocitu a náladě konzumenta. Jeden den se mně zdá Sylvánské nepřekonatelné a za pár dní již ta euforie vyšuměla a zdá se mně zase špičkové jiné víno. Tak to je a v tom je víno krásné. A já osobně bych si přála, a proto s vínem pracuji, aby si ho lidé více užívali, aby se dokázali zastavit a víno jim zpříjemnilo lidské chvilky. Také bych velmi ráda viděla, aby se více protnula v životě lidí linka víno a jídlo“ Dodává filozoficky jedna z nejmladších vrcholových managerek významného moravského vinařství.

Ing. Dagmar Kopečková Budínová Ph.D., 1993 Valtice

Ředitelka a spolumajitelka Moravíno Valtice, s.r.o.

www.moravino.cz