Mělničina

Z připravované knihy Vinařské apokryfy autora Jaroslava Maliny přinášíme malou ochutnávku.

Mělničina

V devatenáctém století byl její „zlatý věk“,

popíjeli ji vlastenečtí básníci i c. a k. policejní úředníci.

Dedera eskortující Havlíčka pořídil mělničiny ne jednu lahvici,

za což mu břitký epigramatik projevil vděk.

V Brixenu pak KHB vzpomínal na mělničinu,

když musel z nezbytí dát přednost vlašskému vínu.

mělničina, název mělnického červeného vína připravovaného z odrůdy Burgundské modré (údajně ji do Čech nechal přivézt v roce 1348 Karel IV.), později nejproslulejšího vína z mělnického vinařství knížete Lobkowicze (koncem 19. století patřilo v Čechách k největším vinařským podnikům). Mělničinu považovali obrozenci a vlastenci (Šebestián Hněvkovský, Josef Jungmann, Josef Václav Sládek aj.) za pravé české víno. Psali o něm oslavné ódy, chválili je jako chutné, přírodní antidepresivum, vnímali je dokonce jako lék na trudnomyslnost. Karel Havlíček Borovský je zmiňuje v Tyrolských elegiích (rukopis byl dokončen roku 1852, časopisecky pak dílo vyšlo v roce 1861) jako příjemné vytržení, když byl policejně eskortován do vyhnanství: „(…) Nesmím ale zapomenout / Budějovice, / tam Dedera koupil mělnického / čtyry lahvice. // Čili se v něm vlastenecké / hnuly myšlenky? / Čili doufal, že pro mne bude / Léthé na Čechy? // Mělnické jsem dávno dopil, / piju vlaské zas; / ale zdá se, že je v obou stejný / nepokojný kvas. (…).“ Jan Neruda věnoval mělnickému vínu jednak slavnou „Romanci o Karlu IV.“ (in Balady a romance, 1878–1883), v níž císař Karel IV. v rozmluvě s Buškem z Vilhartic přichází zdejšímu vínu na chuť a jednak obsáhlou báseň „Z mělnické skály“ ve sbírce Kniha veršů lyrických a smíšených (in Knihy veršů,1868). Ve chvále mělnického vína pokračovali i další autoři (Viktor Dyk, Jaroslav Seifert a další).

Havlíček Borovský, Karel (31. 10. 1821, Borová u Přibyslavi – 29. 7. 1856, Praha), novinář, spisovatel, básník a politik; zakladatel české žurnalistiky, proslulý epigramatik. V umělecké tvorbě a politické publicistice (Křest sv. Vladimíra, Král Lávra, Obrazy z Rus, Epištoly kutnohorské, Duch Národních novin) byl sžíravým kritikem a přesvědčeným odpůrcem habsburského absolutismu a církve i ruského samoděržaví. Novorenesanční pomník od sochaře Josefa Strachovského před Vlašským dvorem připomíná kutnohorské působení Karla Havlíčka Borovského v Kutné Hoře v letech 1850–1851 a především jeho vítězství před zdejším okresním soudem, kde čelil obžalobě za protiabsolutistické články ve svém časopisu Slovan, který zde vydával; časopis se prakticky jako jediný snažil bránit oklešťování výsledků revoluce 1848–1849. Na válcovém podstavci je uvedeno jeho závěrečné zvolání z obhajovací řeči: „Přislibujte si mně, vyhrožujte si mně, přece zrádcem nebudu!“