Posca

Posca byla směs kyselého vína (acetum) smíchána s vodou v poměru přiměřeném kvalitě vody. Byla vyráběná pro potřeby římské armády, aby vojáci pijící z neověřených toků zůstali bojeschopní.

Termín posca se objevuje i v textech starověkých letopisců.  Plautus: Římský voják obvykle nepil čistou vodu, ale míchal ji s vínem nebo octem. Typickým vojenským nápojem byla posca, druh octové vody.

Biblická antropologie zabývající se označením pozdně antických, středověkých a raně novověkých výkladů příčin lidské odlišnosti a rozmanitosti, které se opíraly především o autoritu biblických textů a klasickou tradici se zmiňuje o posce: Posca a Ježíš Kristus o Velkém pátku, scéna žíznícího Krista žádajícího hlídající římské vojáky o osvěživý doušek; v Novém zákoně ji proroci popisují takto: „Kdosi pak odběhl, namočil houbu v octě, nabodl ji na prut a dával mu pít se slovy: ,Počkejte, uvidíme, přijde-li ho Eliáš sejmout‘“ (Marek 15:36; podobně Lukáš 23:36 a Matouš 27:48). Novozákonní sdělení je zpravidla vysvětlováno jako součást mučení, protože ocet neuhasí žízeň anebo jím římští vojáci chtěli omdlévajícího Krista přivést k vědomí, aby umocnili a prodloužili jeho utrpení. Možná se tento výklad mýlí. V době Ježíše Krista pili totiž římští vojáci slabé, kyselé nebo hořké víno – oxos (ve Vulgatě [latinský překlad bible do latiny] acetum, „[vinný] ocet“; přeneseně „jízlivost, posměšek, uštěpačné slovo“) – nebo po zředění vodou posca (z latinského potor, „pít“ nebo z řeckého epoxos, „velmi ostrý“). To byl pravděpodobně nápoj nabízený Ježíši, když umíral na kříži.

Čili mohlo vlastně jít o nápoj, který legionáři fasovali jako běžné denní pití.