O marketingu s úsměvem

O vinařském marketingu

Je zajímavé, že naši stařečci měli vinařský marketing v krvi, aniž by tenkrát znali význam toho slova. Představme si moravský sklípek v jakési zapadlé sklepní uličce, kterých jsou u moravských vinařských obcí nepočítaně. V šedesátých nebo sedmdesátých letech minulého století, kdy litr sudového, velmi kvalitního vína se prodával v průměru za 8–15 tehdejších Kčs. Stařeček v modré zástěře k večeru něco kutí ve sklépku, ochutnává a mudruje. Najednou buch, buch na dveře.

„Kdo je,“ houkne stařeček.

„To jsem my,“ ozve se.

„A co chcete?“ zvídá stařeček

„Koupit víno.“

„A zpívat umíte?“

Neznámí odpověděli „umíme“, „tož poďte“ nechal se obměkčit stařeček. Vešla partie pěti mladíků žádostivých vína, jak se stařeček za chvíli dozvěděl, ostravských chacharů-horníků, kteří jak se všeobecně vědělo, vydělávali pěkné peníze a jezdili v nejdražších škodovkách na jih za vínem. („Jsem horník, kdo je víc!?“) Mládenci si všimli klasického uspořádání sklípku, na levou ruku u dveří velký sud, potom menší a tak dále, až na konci nejmenší. Na pravou ruku demijony, zase od největších po nejmenší. Dále si stihli všimnout, že stařeček natáhl z druhého největšího sudu a potom již jenom koštovali a zpívali, stařeček byl v sedmém nebi, zpívat opravdu uměli a pít také.

Po dvou hodinách ohromné zábavy a po natáhnutí z nejmenšího demijonu se stařeček zeptal:

„Tak co chlapci, chutnalo a které si kúpíte?“

„Chutnalo stařečku, chutnalo, máte opravdu dobré vína, ten soviňonek, jedna báseň,“ odpověděl řidič, který pochopitelně koštoval z neplných skleniček, a proto se neklátil jako jeho společníci a relativně mu to ještě myslelo. „Jo, jo a ten sylvánek s tramínem také nebyly špatné,“ přizvukovali ostatní i když ta artikulace již nebyla úplně košer. O tom, co by si koupili již měli vcelku jasnou představu, ale stále jim vrtalo hlavou, proč jim stařeček nedal ochutnat z toho prvního největšího sudu.

„Ej nemožu chlapci, nemožu, z teho pije enom stařenka a když idu kopat do vinohradu a chcu si vzít máznicu, mosím sa prosit a málokdy povolí.“

Tak to byl argument, to museli uznat i Ostraváci, přesto jim to nedalo a na stařečka tlačili, že pár kapek přece stařenka poznat nemůže. Po zazpívání další písničky se stařeček nechal obměkčit a pár kapek jim z toho sudu dal. V tu chvíli, po tom očekávání, mohl nalít i vodu a chutnalo by jim, natož víno.

„Teda stařečku, takové dobré víno a vy jste ho celou dobu schovával,“ vyčítal stařečkovi řidič, který se pomalu, ale jistě stával mluvčím skupiny.

„Tož chlapci ochutnali ste všecko, dajte kanystry, já vám natáhnu, mimo soviňon, ten je za šestnáct, sú ostatní po patnácti korunách,“ nedal se stařeček svést z cesty.

„Stařečku, prodejte nám pár litrů toho stařenčiného, stejně jí to doléváte něčím jiným, když máte chuť,“ zkusil mluvčí štěstí.

„Zbláznili ste sa?, navíc je drahé a ani na to nemáte,“ brnkl havířům stařeček na citlivou strunu.

„Cože nemáme? A kolik teda stojí!“

„Chlapci, zpívali ste dobře, pili taky, tak ať to nějak skončíme, mosím za stařenků, ona by si myslela že nejsu doma, možu vam ho nechat za ČTYŘICET…“

Čtyřicet bylo na tehdejší dobu opravdu moc, i na horníky, ale zase TAKOVÉ VÍNO!

Stařeček přišel domů a lovil z kapsy u zástěry hrsti modrých tříkorunových bankovek, zelených pětikorunových i pořádnou hromadu pětadvacetikorun se Žižkou, nemluvě o Gottvaldovi.

„Zase jsi prodal toho druháku?“ usmála se stařenka.

„Šak nic iného nechceli“ odpověděl stařeček a šel si spokojeně lehnout.

Z toho plyne, že nejlépe se praktikuje prodej vína v okamžiku, kdy si prodávající může zákazníka při ochutnávání vína přehazovat z dlaně na dlaň tak dlouho, až ho má tam, kde ho chce mít. „Nu což, lidé jsou lidé, mají rádi peníze, ale to bylo vždycky,“ řekl by prof. Wolland.

druhák, (hovorově) název pro náhražku vína. Vyrábí se macerací matolin ve vodě, cukřením roztoku dávkou cca 22 kg sacharózy na 100 l a zakvašením kulturou kvasinek saccharomyces; prokvašený druhák se musí ještě dochutit kyselinou vinnou a doplnit případnými aromatickými látkami. Matolinové víno se smí vyrábět pouze pro potřebu výrobce vína a nesmí být předmětem obchodu. (Zákon o víně)

Gottwald, (v souvislosti s textem, hovorově) zelená bankovka nominální hodnoty 100 Kč s portrétem „prvního dělnického prezidenta Klementa Gottwalda“.

máznice, dvoulitrová láhev na víno.

Wolland, personifikace ďábla, jedna z hlavních postav románu Mistr a Markétka ruského spisovatele Michaila Bulgakova (1891–1940); autor na románu pracoval od roku 1928, poprvé byl publikován až v roce 1967.

To, co platí o víně, platí i o tvrdším alkoholu a dokonce i na mezinárodní úrovni, jak dokazuje příběh valašského manažera.

Manažer

“Can you manage another glass?”

ptá se přátelsky manažer fy R. Jelínek generálního manažera fy Hennessy.

Ten po třech sklenkách vizovické slivovice ztrácí povýšené moresy:

“Sorry, I can’t manage any money this month.”

“We always manage to convince people,”

mávl rukou valašský manažer, nalil čtvrtou skleničku

a v duchu se radoval: „Však ty změkneš za chviličku!“

Stěží může konkurovat nákladný produkt určený úzké elitě

oblažujícímu pití, co těší se celonárodní popularitě.

Can you manage another glass? (z angličtiny), Troufáte si ještě na jednu skleničku?; Nedáte si ještě jednu skleničku?

Hennessy (Jas Hennessy & amp; Co.), výrobce koňaku Hennessy se sídlem v Cognacu ve Francii; součást koncernu LVMH – Moët Hennessy Louis Vuiton. Ročně produkuje přibližně 50 milionů lahví tohoto znamenitého alkoholického nápoje, což představuje zhruba 40 procent světové výroby koňaků. Základy firmy položil v roce 1765 Ir Richard Hennessy, kapitán irské brigády francouzského krále Ludvíka XV. Po smrti Richarda Hennessyho převzal podnik jeho syn Jacquet, který dal firmě její dnešní název Jas Hennessy. V roce 1970 se stal generálním manažerem Kilian Hennessy, představující pátou přímou generaci po zakladateli; zůstal ve firmě až do roku 2010, kdy zemřel ve věku 103 let!

manažer (z anglického manager od manage, „řídit, vést, zvládnout“ a to z italského maneggiare, „ovládat, zacházet“ a to od mano, „ruka“; původně vztahováno ke koním [srov manéž], pozdější význam byl ovlivněn starofrancouzským menage, „řízení, směr“ od mener, „řídit, vést“), 1. vedoucí řídící pracovník podniku, koncernu apod.; 2. organizační pracovník, zastupující sportovce nebo umělce nebo zprostředkující sportovní a umělecké podniky apod.

Rudolf Jelínek, akciová společnost se sídlem ve Vizovicích na Valašsku vyrábějící ovocné destiláty, zejména proslavenou slivovici; tradice sahá až do 16. století.

Sorry, I can’t manage any money this month (z angličtiny), (hovorově) Promiňte, tento měsíc nemohu splašit žádné peníze.

We always manage to convince people (z angličtiny), Vždy dokážeme přesvědčovat lidi.

Autor textu: o vinařském marketingu Milan Sedláček, o slivovici Jaroslav Malina.

Aktualizováno: 30. 4. 2023